Hlavní zpěvák Conor Oberst používá proud stylu psaní vědomí, který vytváří téměř hypnotický a dezorientující efekt, jak se píseň rozvíjí. V celé písni proplétá osobní anekdoty a postřehy, které vytvářejí pocit sdílené zranitelnosti.
Píseň začíná éterickou klavírní melodií, která udává tón reflexní a intimní atmosféře. Text v prvním verši představuje myšlenku lásky, která je „na dně všeho“, což naznačuje, že láska je možná základním základem a hnací silou lidské zkušenosti.
Refrén nabírá temnější směr a popisuje pocit emocionálního otřesu a téměř ohromující pocit bolesti a lítosti. Oberst zpívá o „lehnutí vzhůru a spícím tělem“ a „všech věcech, kterými jsme mohli být“, a vyjadřuje pocity ztráty a děsivou tíhu promarněných příležitostí.
Píseň se také dotýká tématu lidského spojení a hlubokého dopadu vztahů. Oberst odkazuje na sdílené zážitky mezi dvěma jednotlivci a na spletitou síť emocí, které z těchto interakcí vznikají. Řádek „Nikdy jsem se před tebou ničeho nebál“ naznačuje zranitelnost a otevřenost, která se vyvíjí v kontextu vztahu.
Oberst také zkoumá koncepty času a nevyhnutelného běhu života. Zpívá o „ztrátě nitě let“ a „ohlédnutí za veškerým časem, který byl utracen“, přemítá o pomíjivé povaze existence a tíze plynoucího času.
Píseň se nakonec vrací k myšlence, že láska je jádrem těchto zážitků. Skrze lásku zažíváme jak radosti, tak i hluboké bolesti života. Přiznáním a přijetím těchto složitostí Oberst naznačuje, že v nich najdeme odolnost a možná i nějakou krásu.
Na závěr píseň „At the Bottom of Everything“ představuje introspektivní zkoumání lidských emocí a zkušeností, zdůrazňuje provázanou povahu lásky, ztráty, lítosti a hledání smyslu uprostřed složitosti života. Conor Oberst mistrně splétá osobní vyprávění a poetické obrazy a vytváří bohatou tapisérii emocí, která na hluboké úrovni rezonuje s posluchači.