Ve světě barev a snů, které se houpou,
Kde se prolínají sny a touhy,
Žena při západu slunce, její krása nevýslovná,
Její oči jiskří jako zlaté hvězdy.
(Před refrénem)
Tančí s grácií, vizí tak vzácnou,
Jako by se ve vzduchu rozléhala symfonie přírody,
S každým krokem její duch letí,
Fascinující cesta v šeru.
(Sbor)
Žena při západu slunce, tvá božská záře,
Podmanivá kouzelnice, oh tak fajn,
Ve tvé přítomnosti se čas jakoby zastavil,
Jak vaše lákadlo vzrušuje mé smysly.
(verš 2)
Její smích se ozývá jako sladká hudba,
Šepot radosti a srdečného ústupu,
V jejím objetí se starosti rozplývají,
Ztraceno v okamžiku, kde problémy nemohou zůstat.
(Před refrénem)
Tká kouzlo, vrhá stíny světla,
Jak slunce zapadá, maluje barvy tak jasné,
Její aura září jako nebeské umění,
Zanechává otisk hluboko v mém srdci.
(Sbor)
Žena při západu slunce, tvá božská záře,
Podmanivá kouzelnice, oh tak fajn,
Ve tvé přítomnosti se čas jakoby zastavil,
Jak vaše lákadlo vzrušuje mé smysly.
(Most)
Uprostřed slábnoucího objetí západu slunce,
Tvá přítomnost naplňuje mou duši milostí,
Symfonie emocí, čistá a pravdivá,
Odevzdám se tomuto okamžiku s tebou.
(verš 3)
Jak přichází noc, hvězdy začínají zářit,
Šeptáš slova, která se cítíš jako sen,
V tichu večerního jemného houpání,
Vyhříváme se v kouzlu tohoto dokonalého dne.
(Před refrénem)
Ruku v ruce jdeme touto cestou rozkoše,
Kde se láska a harmonie tak těsně proplétají,
S každým západem slunce se obnovuje slib,
Milostný příběh, který bude navždy pravdivý.
(Sbor)
Žena při západu slunce, tvá božská záře,
Podmanivá kouzelnice, oh tak fajn,
Ve tvé přítomnosti se čas jakoby zastavil,
Jak vaše lákadlo vzrušuje mé smysly.
(Outro)
Oh, západ slunce žena, navždy a navždy,
Tvá krása a půvab nepřestanou udivovat,
Ve tvé přítomnosti nacházím touhu své duše,
Láska, která hoří jako věčný oheň.