Texty „The Sound of Silence“ jsou často interpretovány jako komentář k odcizení a izolaci, kterou pociťují jednotlivci v moderní společnosti. Píseň začíná větou „Ahoj, temno, můj starý příteli“, která naznačuje pocit důvěrnosti s osamělostí. Vypravěč dále popisuje svět, kde lidé „mluví, aniž by mluvili“ a „slyšeli, aniž by naslouchali“, což naznačuje nedostatek skutečné komunikace a porozumění. Refrén „A zvuk ticha“ lze interpretovat jako reprezentaci prázdnoty, kterou zanechala absence smysluplného lidského spojení.
Most písně nabízí záblesk naděje, vypravěč vyjadřuje touhu někoho „natáhnout“ a „dotknout se“. Tato naděje je však zmírněna uvědoměním si, že svět je plný „prázdnoty“ a „nicoty“. Píseň končí tím, že vypravěč opakuje repliku „A zvuk ticha“, zanechávaje v posluchači pocit nevyřešeného napětí mezi izolací a touhou po spojení.
Celkově texty „The Sound of Silence“ zkoumají témata odcizení, izolace a hledání smysluplného lidského spojení ve světě, který často působí chladně a lhostejně.