V zemi kostí a kůže svět tak rozbitý, že začíná
Leží tvé tělo na zemi, cítím se teď tak beznadějně
Ve světě pohlceném strachem mizí kosti, které ho postavily
Ale jsi tak krásná jako prach snášející se z vesmíru
(Sbor)
Kosti kosti, vykopou tě
Kosti nelžou, co nevyjde
Co uděláme a pak to všechno uděláme znovu?
(verš 2)
V nejtemnějších časech zjistíte, že v každém zločinu je něco dobrého
Když vše v dohledu přijde s cenou, co přežije?
Ve městě, které se změnilo v odpadky na všechny budoucnosti v minulosti
Ale teď vypadáš šťastně jako někdo, komu nic nezbylo