V jemném objetí soumraku,
Kde vzpomínky nacházejí svůj posvátný prostor,
Píseň letí, ukolébavka smutku,
Pro lásku, která mizí, ať přijde, co může zítra.
(Sbor)
Budeš mi navždy chybět,
Každý společný okamžik a společný čas.
Od východů slunce po měsíční noci,
Vaše láska osvětlovala nejtemnější noci života.
(verš 2)
Přes ozvěny smíchu a slzavé vzdechy,
Naše duše se proplétají pod otevřeným nebem,
Ale teď nás větry osudu odfoukly,
Zanechávajíc hluboko v srdci touhu.
(Sbor)
Budeš mi navždy chybět,
Každý společný okamžik a společný čas.
Od východů slunce po měsíční noci,
Vaše láska osvětlovala nejtemnější noci života.
(Most)
Vzdálenost může oddělit naše kroky,
Ale naše spojení nikdy nenarazí na své zbytky,
Neboť tvá esence přetrvává v každém dechu,
V každém tlukotu srdce, až do smrti.
(verš 3)
Melodie, které jsme tkali v našich snech,
Bude navždy rezonovat jako tiché výkřiky,
Připomíná mi všechno, co jsme měli,
Nyní držen v zajetí v říších minulosti.
(Sbor)
Budeš mi navždy chybět,
Každý společný okamžik a společný čas.
Od východů slunce po měsíční noci,
Vaše láska osvětlovala nejtemnější noci života.
(Outro)
Takže budu pokračovat, se vzpomínkami blízko,
S láskou, kterou jsi opustil, navždy jasno.
Neboť i když jsi vzdálený, tvůj duch žije dál,
V podstatě věčné písně naší lásky.