Jak léta plynou, stále si pamatuji dny
O mém starém muži a všech věcech, které říkal
A jak by mě pozoroval ze své židle s jiskrou v očích
A jak roky plynou, paměť neumírá
(verš 1)
Byl to muž jednoduchých prostředků, srdce ze zlata
S ošlehanýma rukama a nevyslovenou moudrostí
Den za dnem tvrdě pracoval, aby udržel náš domov
A i když byly těžké časy, nikdy se necítil sám
(Sbor)
Jak léta plynou, stále si pamatuji dny
O mém starém muži a všech věcech, které říkal
A jak mě pozoroval ze svého křesla s jiskrou v očích
A jak roky plynou, paměť neumírá
(verš 2)
V jeho očích jsem viděla sílu a lásku, kterou ke mně choval
A jeho moudrá slova stále platí a já si je budu vždy pamatovat
Naučil mě, jak stát vzpřímeně a čelit svému strachu
A nikdy se nevzdávat toho, co je mi drahé
(Sbor)
Jak léta plynou, stále si pamatuji dny
O mém starém muži a všech věcech, které říkal
A jak mě pozoroval ze svého křesla s jiskrou v očích
A jak roky plynou, paměť neumírá
(Most)
Teď je pryč a dům je tak prázdný a studený
Ale jeho láska a jeho duch nikdy nezestárne
Budu ho držet ve svém srdci a budu si vážit každého dne
A jak roky plynou, vzpomínky zůstanou
(Sbor)
Jak léta plynou, stále si pamatuji dny
O mém starém muži a všech věcech, které říkal
A jak mě pozoroval ze svého křesla s jiskrou v očích
A jak roky plynou, paměť neumírá