(verš 1)
V antifonální palubní hale,
Kde velké vlny stoupají a klesají,
Je tu jeden námořník,
S jeho srdcem tak smutným,
A jeho oči tak plné slz.
(Sbor)
Oh, antifonální palubní hala,
Kde zvoní ozvěny,
A rackové zpívají,
A ten námořník,
S jeho srdcem tak smutným,
Sny o domově.
(verš 2)
Myslí na svou matku,
A jeho otec také,
A jeho malá sestra Sue,
A ptá se, jestli vědí,
Že se ztratil na moři,
A už je nikdy neuvidí.
(Sbor)
Oh, antifonální palubní hala,
Kde zvoní ozvěny,
A rackové zpívají,
A ten námořník,
S jeho srdcem tak smutným,
Sny o domově.
(verš 3)
Ale pak uslyší hlas,
A on vzhlédne a vidí,
Stojí tam anděl,
S úsměvem na tváři,
A ona mu říká:
"Neboj se,
Jsem tu, abych tě vzal domů."
(Sbor)
Oh, antifonální palubní hala,
Kde zvoní ozvěny,
A rackové zpívají,
A ten námořník,
S jeho srdcem tak šťastným,
Jde domů.