A přes to všechno, bouře, které se bouří a zuří,
Najdeme způsob, jak vstát mezi troskami.
Společně jsme víc než jen pomíjivá fáze,
V čase a prostoru zůstane vaše láska navždy.
(Před refrénem)
Ale teď, hvězdy se srovnají, zní vzdálené volání,
Kapitola končí, nová se brzy objeví,
Dočasná trhlina bude brzy uzavřena.
(Sbor)
Tak dlouho ještě chvíli, mé srdce tě ponese,
Přes vlny a oceány divoké a modré,
I když se můžeme rozejít, naše duše se spojí,
V tomto rozloučení je věčné světlo.
(verš 2)
Pamatuj si noci, kdy jsme mluvili o snech a nadějích,
Smích sdílený pod měsíčním hvězdným provazem,
Tyto okamžiky vryté do našich duší zůstávají,
Nadčasové pouto, které nic nemůže omezit.
(Před refrénem)
Ale čas jde dál, nemůžeme ho zadržet,
Čekají nás nové cesty, takže musíme čelit této cestě,
I když jsou od sebe na míle daleko, naše srdce stále vzplanou.
(Sbor)
Tak dlouho ještě chvíli, mé srdce tě ponese,
Přes vlny a oceány divoké a modré,
I když se můžeme rozejít, naše duše se spojí,
V tomto rozloučení je věčné světlo.
(Most)
Kéž je naděje naším kompasem, miluj naši vůdčí hvězdu,
Přes vzdálené země a nebesa blízká i vzdálená,
S každým dalším dnem najdeme cestu,
Než se znovu setkáme, radostný den.
(Sbor)
Tak dlouho ještě chvíli, mé srdce tě ponese,
Přes vlny a oceány divoké a modré,
I když se můžeme rozejít, naše duše se spojí,
V tomto rozloučení je věčné světlo.
(Outro)
Zatím tak dlouho, má lásko, i když se můžeme rozejít,
Navždy budeš chován v mém srdci,
Do dne, kdy se znovu sejdeme,
V čase a prostoru bude naše láska stoupat.