Jednou jsem v bouři slyšel,
Držel jsi mě blízko, udržoval jsi mě v teple.
Vaše dítě nikdy nebude samo.
Když ve tmě netruchlíš,
Vězte, že neodejdu.
Nechám vaši noc ustoupit svítání.
(Sbor)
Tak jsem tady, zvedám ruce.
Má duše prohlašuje, ve Tvé velké lásce stojím.
Deset tisíc andělů, silných a pravdivých,
Stůj nade mnou a bojuj v bitvách taky.
A najdu svůj pokoj v Tobě,
S každou bouří, která mi přijde do cesty,
Jsem nesena na Tvých křídlech milosti.
(verš 2)
Viděl jsem tě pohybovat se po obloze,
S mírným větrem a mraky nahoře,
Hromy, blesky otřásají zemí.
Celé nebe prohlašuje tvou moc,
Tvé sliby jsou vždy jasné,
I když procházím nejtemnější nocí.
(Sbor)
Tak jsem tady, zvedám ruce.
Má duše prohlašuje, ve Tvé velké lásce stojím.
Deset tisíc andělů, silných a pravdivých,
Stůj nade mnou a bojuj v bitvách.
A v Tobě najdu svůj pokoj,
S každou bouří, která mi přijde do cesty,
Jsem nesena na Tvých křídlech milosti.
(Most)
Ve všech mých bouřích, přes všechny slzy.
Nikdy nejsem osamělý, jsi blízko.
Když je mé srdce unavené a oh, tak slabé,
Vím, že Tě uslyším mluvit.
A tak se nebudu bát,
Noc nemůže zvítězit.
Neboť láska vyhraje den.
(Sbor)
Tak jsem tady, zvedám ruce.
Má duše prohlašuje, ve Tvé velké lásce stojím.
Deset tisíc andělů, silných a pravdivých,
Stůj nade mnou a bojuj v bitvách taky.
A najdu svůj pokoj v Tobě,
S každou bouří, která mi přijde do cesty,
Jsem nesena na Tvých křídlech milosti.
(Outro)
Jak cestuji nocí,
Obklopen Tvým svatým světlem,
Veškerý strach se jistě obrátí ve chválu.
Vstanu na Tvých křídlech tak vysoko,
Jak láska pohltí potemnělou oblohu,
A já budu odpočívat ve Tvém objetí. Ó Bože, ve Tvém objetí.