Básně v Gitanjali jsou charakterizovány jejich duchovními tématy, jejich používáním užívání metafor a jejich muzikálností. Básně často zkoumají vztah mezi jednotlivcem a božským a jsou plné narážek na přírodu a krásu světa. Tagoreovo použití jazyka je také pozoruhodné, protože často používá jednoduchý, každodenní jazyk k vyjádření složitých a hlubokých myšlenek.
Gitanjali byl chválen pro svou krásu a své vhledy do lidského stavu. Je považováno za jedno z největších děl indické literatury a bylo přeloženo do mnoha jazyků. Básně v Gitanjali nadále čtou a těší se z nich lidé po celém světě.
Zde jsou některá z hlavních témat Gitanjali:
* Vztah mezi jednotlivcem a božským: Mnoho básní v Gitanjali zkoumá vztah mezi lidskou duší a Bohem. Tagore píše o touze duše po sjednocení s božským a oslavuje radost a mír, které z tohoto spojení plynou.
* Krása přírody: Thákur byl velkým milovníkem přírody a mnoho básní v Gitanjali je plných popisů přírodního světa. Píše o kráse květin, stromů a zvířat a oslavuje propojenost všeho živého.
* Význam lásky: Tagore věřil, že láska je nejmocnější silou na světě, a píše o lásce v mnoha různých podobách. Píše o lásce mezi rodiči a dětmi, o lásce mezi přáteli a o lásce mezi milenci. Píše také o lásce Boha k lidstvu.
* Hledání pravdy: Tagore byl hledačem pravdy a mnoho básní v Gitanjali zkoumá lidské hledání smyslu a porozumění. Píše o důležitosti zpochybňování všeho a oslavuje radost z objevování.
Gitanjali je silná a dojemná sbírka básní, která nabízí jedinečný pohled na lidskou situaci. Básně jsou plné krásy, moudrosti a nadhledu a nadále inspirují lidi po celém světě.