(verš 1)
Stál jsem ve tmě a přemýšlel, je to tak dlouho, co jsme se potkali,
Myslel jsem, že čas musí určitě uzdravit mou mysl.
Ale pořád tě miluji, není co předstírat.
Protože jsi to ty, kdo mám vždy na mysli.
(refrén)
Když procházím tímto světem a myslím na tebe,
Přemýšlím, jestli ještě někdy najdu štěstí.
Ale obávám se, že každé malé znamení,
Říká mi, že jsme daleko od sebe.
(verš 2)
Jak se slunce mění ve stříbro, je velmi těžké se rozdělit,
A vědět, jak moc mi budeš chybět.
Ale vím, že musím jít, i když mi to láme srdce,
Jsem si jistý, že se brzy znovu setkáme.
(refrén)
Když procházím tímto světem a myslím na tebe,
Přemýšlím, jestli ještě někdy najdu štěstí.
Ale obávám se, že každé malé znamení,
Říká mi, že jsme daleko od sebe.
(Most)
A víš, že důvod, proč se rozcházím,
Protože mi na tobě tolik záleží.
A ve svém srdci vím, že bych k tobě nebyl fér,
Nechat věci plynout tímto směrem.
(refrén)
Když procházím tímto světem a myslím na tebe,
Přemýšlím, jestli ještě někdy najdu štěstí.
Ale obávám se, že každé malé znamení,
Říká mi, že jsme daleko od sebe.
(Outro)
Tak dlouho.