Ať za mě mluví život, který žiju,
Mé skutky, svědectví mých dnů.
Nechť jsou mé činy mým dědictvím,
Příběh lásky, naděje a chvály.
(verš 1)
V každém úsměvu, který dám,
Nechť soucit skutečně přebývá.
V každé ruce, kterou půjčím,
Kéž se uvnitř najde požehnání.
(Před refrénem)
Nechť jsou má slova jemným deštěm,
Uhašení žíznivých srdcí a duší.
Nechť je můj hlas melodií,
Povznášející duchy, činí je celistvými.
(Sbor)
Ať za mě mluví život, který žiju,
Mé skutky, svědectví mých dnů.
Nechť jsou mé činy mým dědictvím,
Příběh lásky, naděje a chvály.
(verš 2)
Přes zkoušky a soužení,
Kéž je má síla inspirací.
Ve chvílích radosti a hojnosti,
Mohu se podílet na oslavě lásky.
(Před refrénem)
Nechť mé kroky zanechají stopu,
Vedení ostatních na jejich cestě.
Ať má přítomnost přináší útěchu,
Maják v nejtemnějším dni.
(Sbor)
Ať za mě mluví život, který žiju,
Mé skutky, svědectví mých dnů.
Nechť jsou mé činy mým dědictvím,
Příběh lásky, naděje a chvály.
(Most)
V obrovské tapisérii života,
Mohu utkat vzor laskavosti.
S nitkami soucitu a milosti,
S láskou šité, navždy propletené.
(Sbor)
Ať za mě mluví život, který žiju,
Mé skutky, svědectví mých dnů.
Nechť jsou mé činy mým dědictvím,
Příběh lásky, naděje a chvály.
(Outro)
Až budu pryč, nech mě vzpomínat,
Ne pro majetek nebo pozemský zisk,
Ale za lásku, kterou jsem dal, radost, kterou jsem sdílel,
Opustit svět lepší, než byl před mým příchodem.