Na poli snů, kde rostou melouny,
Kazatel z tykev zasel semena víry.
Jeho hlas, jako melodie ve vánku,
Našeptávané příběhy o naději a změně.
(Sbor)
Vyjdi zpod toho gourdvinového kazatele,
Nechte světlo zazářit na vaší tváři.
Postav se vzpřímeně, zahoď svůj strach,
Přijměte milost.
(verš 2)
Mluvil o lásce, poutu nespoutaném,
Božský dar, který osvobozuje srdce.
Očima soucitu viděl jejich těžkou situaci,
Nabízí vykoupení v nejtemnější noci.
(Most)
Někteří se posmívali a posmívali se, odmítali jeho slova,
Příliš jednoduché, příliš skutečné pro jejich zatvrzelou mysl.
Přesto kazatel trval na svém, jeho víra neochvějná,
Jako by byl inspirován božskou silou.
(Sbor)
Vyjdi zpod toho gourdvinového kazatele,
Nechte světlo zazářit na vaší tváři.
Postav se vzpřímeně, zahoď svůj strach,
Přijměte milost.
(verš 3)
Ve stínu tykve byly duše pohnuty,
Nalézající útěchu ve svém skromném učení.
Unavený nalezený odpočinek, ztracený nalezená naděje,
V jeho přítomnosti se zdálo, že jejich břemena zmizela.
(verš 4)
Žádné bohatství nehledal, žádný světský zisk,
Jen radost ze šíření čistého plamene lásky.
Jeho duch se vznesl jako pták v letu,
Nošení srdcí povznesených do říší světla.
(Sbor)
Vyjdi zpod toho gourdvinového kazatele,
Nechte světlo zazářit na vaší tváři.
Postav se vzpřímeně, zahoď svůj strach,
Přijměte milost.
(Outro)
Přijďte, ochutnejte vodu života, kterou nabízí,
Sladkost, která dokáže uhasit nejhlubší žízeň.
Už žádné skrývání, žádné stíny, kterých by se měl bát,
Vykročte do světla, nechte svou duši osvobodit.