[verš 1]
Slyšel jsem zvuk jako vítr v noci,
A tvor, který křičel, a hlas plný strachu,
Viděl jsem měsíc, jak mizel,
A vypadalo to jako náhrobek a označovalo poslední den.
[Sbor]
Vytí, zvuk ztracených,
Vytí, zvuk prokletých,
Kvílení, zvuk věčné bolesti,
Ztracen ve světě smutku a hanby.
[verš 2]
Vítr sfoukl listí ze stromů v lese,
A stromy stály jako duchové, kteří byli natřeni krví,
Slyšel jsem zvuk duše, která byla rozervaná,
A vypadalo to jako zpráva, že musím truchlit.
[Sbor]
Vytí, zvuk ztracených,
Vytí, zvuk prokletých,
Kvílení, zvuk věčné bolesti,
Ztracen ve světě smutku a hanby.
[verš 3]
Hvězdy vypadaly tak chladně, když začala temnota,
A začal padat déšť a slzy ze země,
Cítil jsem se jako duch ve světě z kamene,
A moje duše tam zůstala, úplně sama.
[Sbor]
Vytí, zvuk ztracených,
Vytí, zvuk prokletých,
Kvílení, zvuk věčné bolesti,
Ztracen ve světě smutku a hanby.
[Most]
Snažil jsem se najít cestu zpět ke světlu,
Ale stíny byly hluboké a temnota těsná,
Znovu jsem slyšel zvuk vytí,
A v tu chvíli jsem věděl, že se nikdy nedostanu na svobodu.
[Sbor]
Vytí, zvuk ztracených,
Vytí, zvuk prokletých,
Kvílení, zvuk věčné bolesti,
Ztracen ve světě smutku a hanby.
[Outro]
Byl jsem ztracen ve světě stínů a strachu,
A zvuk vytí byla jediná věc, kterou jsem slyšel.