Každý můj krok je jeden den navíc.
Že plýtvám svou částí v celé téhle šarádě.
Tak se schovám ve svém pokoji,
A hraju na kytaru tak nahlas, že by to mohlo rozbít měsíc.
Zatáhnu všechny žaluzie a zamknu všechny dveře.
Protože se bojím světa a svět se bojí mě.
Potřebuji místo k přemýšlení.
Potřebuji trochu vzduchu k dýchání.
Příliš dlouho jsem zadržoval dech.
Ale sám to nezvládnu.
Potřebuji někoho, kdo mi pomůže dostat se z té díry, ve které jsem.
Takže to všechno dávám na řadu.
Nechám svou židli za sebou,
A vykročím do neznáma.