Óda na radost, také známá jako „Óda na svobodu“, je báseň Friedricha Schillera z roku 1785. Báseň vyjadřuje témata radosti, svobody a jednoty a zhudebnilo ji několik skladatelů, včetně Ludwiga van Beethoven. Beethoven použil Schillerovu báseň jako základ pro závěrečnou větu své Deváté symfonie, která je široce považována za jedno z největších děl klasické hudby. Sekce Óda na radost symfonie obsahuje čtyřhlasý sbor a sólisty a je známá svou povznášející a inspirativní hudbou.