Z tohoto údolí říkají, že jdeš,
Budou nám chybět tvé zářivé oči a sladký úsměv,
Protože říkají, že bereš sluneční svit,
To nám na chvíli projasnilo cestu.
Sbor:
Oh, nepohřbívej mě na osamělé prérii,
Kde budou divocí kojoti výt nad můj hrob.
Ale polož mě u staré Rudé řeky,
Kde slunce jasně svítí na můj vlastní rodný hrob.
Dobře si pamatujeme, když jsme se loučili,
Smutné a osamělé bylo to poslední rozloučení,
Zatímco slzy v tvých očích mi jasně říkaly,
Že jsi mě miloval příliš dobře, než abys to řekl.
(Sbor)
Pak přijď ke mně, až budu spát,
A tvoje přítomnost mé smutné srdce rozveselí,
Nech mě cítit, jako za starých časů, tvé teplé polibky,
A zapomeň, že tě musím opustit, má drahá.
(Sbor)
Jak jdete každou noc k táboráku,
Zamysli se nad kovbojem tak pravdivě,
Kdo bude snít se svým sedlem za polštář,
Z červeného údolí a ty milý malý.
(Sbor)