Ve světě barev tak zářivých a jasných,
Je tam zvláštní odstín, který vrhá teplé světlo,
Je to tvůj úsměv, miláčku, zářivý sluneční paprsek,
Odhánět stíny, rozsvěcovat mé sny.
(Před refrénem)
Ale když jsi pryč, mé srdce cítí prázdnotu,
Jako květina toužící po svém slunečním svitu soroid,
Barvy kolem mě začínají mizet,
A toužím po tvé přítomnosti, aby mi rozjasnila den.
(Sbor)
Žádné sluneční světlo nemůže svítit tak jasně jako ty,
Vaše nepřítomnost vrhá ponurý modrý rubáš,
Bez tvého smíchu se zdá, že svět pláče,
Chybíš mi, má lásko, s tak hlubokou bolestí.
(verš 2)
Zdá se, že ptáci zpívají melancholickou melodii,
Vánek nese šepot našeho radostného poledne,
Každý okamžik, který jsme sdíleli, jako hvězdy na nebi,
Nyní se cítí vzdálený a těžko ospravedlnitelný.
(Před refrénem)
Toužím po dni, kdy se znovu sejdeme,
Dvě srdce bijící v dokonalé synchronizaci, radost,
Do té doby budu pevně držet tvé vzpomínky,
A modlete se, aby slunce znovu svítilo, tak jasné.
(Sbor)
Žádné sluneční světlo nemůže svítit tak jasně jako ty,
Vaše nepřítomnost vrhá ponurý modrý rubáš,
Bez tvého smíchu se zdá, že svět pláče,
Chybíš mi, má lásko, s tak hlubokou bolestí.
(Most)
Vím, že ta vzdálenost nás může oddělit,
Ale naše láska nás bude vždy svazovat ze srdce,
Takže budu počítat dny, než se setkáme,
A chovej si naději, která mi přináší sladké.
(Sbor)
Žádné sluneční světlo nemůže svítit tak jasně jako ty,
Vaše nepřítomnost vrhá ponurý modrý rubáš,
Bez tvého smíchu se zdá, že svět pláče,
Chybíš mi, má lásko, s tak hlubokou bolestí.
(Outro)
Až do dne, kdy budeme znovu spolu,
Budu se držet lásky, kterou máme v zásobě,
A trpělivě čekat na teplé objetí slunce,
Abychom rozsvítili naše životy nekonečnou milostí.