Pásky a CD byly v minulosti oblíbenými formáty pro nahrávání a přehrávání hudby. Kazety, běžně známé jako „pásky“, využívaly magnetické pásky uzavřené v plastovém obalu, zatímco kompaktní disky nebo „CD“ ukládaly digitální zvuková data na optický disk. Oba formáty umožňovaly ukládání a přehrávání zvukových záznamů.
Kazety byly představeny v 60. letech 20. století a široce se používaly v 70. a 80. letech 20. století. Nabízely přenosné přehrávání zvuku prostřednictvím kazetových přehrávačů, které mohly být samostatnými zařízeními nebo mohly být integrovány do jiné elektroniky, jako jsou přenosná sterea nebo audiosystémy do auta. Pásky byly relativně levné a snadno se používaly, což z nich činilo oblíbenou volbu pro nahrávání a poslech hudby.
Kompaktní disky, představené na počátku 80. let, znamenaly významný pokrok v audio technologii. Disky CD poskytovaly vynikající kvalitu zvuku ve srovnání s kazetami, s vyšší věrností a sníženým šumem na pozadí. Umožňovaly také náhodný přístup ke stopám a měly delší dobu přehrávání než kazety. CD rychle získala popularitu a stala se dominantním formátem pro distribuci hudby v 90. letech a na počátku 21. století.
Se vzestupem digitální hudby a zavedením MP3 přehrávačů a dalších přenosných audio zařízení se používání kazet a CD postupně snižovalo. Streamovací hudební služby a digitální hudební soubory dnes z velké části nahradily fyzické formáty, jako jsou pásky a CD.