1. Posuvná kytara :Technika slide kytary je určujícím znakem blues. Použití skluzu (často kovového nebo skleněného předmětu) na strunách kytary umožňuje hladší zvuk bohatý na glissandi, který vyvolává truchlivý výraz a dodává hudbě výraznou emocionální vrstvu.
2. Ohýbání a vibrace :Bluesoví kytaristé často používají ohýbání strun a vibrato, aby vdechli tónům oduševnělou, emotivní kvalitu. Postupným ohýbáním struny nahoru nebo dolů a přidáváním jemných oscilací vytvářejí výrazné variace výšky.
3. Hraní stylem prstu :Mnoho bluesových kytaristů využívá k vytvoření rytmických groovů složité vzory fingerpicking. Tato ruční technika vytváří perkusivní zvuky, které poskytují hudbě hnací sílu.
4. Otevřete Tunings :Bluesoví hudebníci běžně používají otevřené ladění, kde jsou některé struny laděny mimo standardní konfiguraci, čímž se vytvářejí charakteristické zabarvení a usnadňuje vytváření akordových vokálů s plnějšími, rezonujícími zvuky.
5. Call-and-Response :Kytara v blues se často zapojuje do dynamiky „volání a odezvy“ se zpěvákem. Kytara hraje melodické fráze, na které zpěvák odpovídá, a vytváří tak v hudbě konverzační a interaktivní aspekt.
6. Improvizace :Kytara je ústředním prvkem bluesové improvizace a umožňuje kytaristům spontánně prozkoumat melodie, harmonie a rytmy během živých vystoupení nebo nahrávek.
7. Pomocné akordy a riffy :Power akordy, sestávající z kořene a kvinty akordu, se často používají v blues, aby poskytly pevný harmonický základ. Nezapomenutelné kytarové riffy navíc slouží jako opakující se melodické motivy, které zapouzdřují podstatu blues.
Celkově kytara v bluesové hudbě zapouzdřuje syrový, emocionální výraz a hluboce zakořeněné kulturní kořeny žánru a působí jako kanál pro přenos příběhů a pocitů bluesové tradice.