Trvání a struktura:
- Romantismus: Romantická hudba je známá pro své volné a flexibilní formy a struktury. Často se vymyká tradičním klasickým strukturám a může být poměrně rozsáhlý, s pohyby trvajícími více než 20 minut.
- Modernismus: Moderní hudba často experimentuje s inovativními strukturami a nekonvenčními formami, jako je atonalita, polytonalita a nepravidelné metry. Zpochybňuje tradiční harmonické a melodické struktury a ve srovnání s romantickou hudbou má tendenci být kompaktnější a stručnější.
Kompoziční styl:
- Romantismus: Romantičtí skladatelé se snažili prostřednictvím hudby vyjádřit své individuální emoce, pocity a subjektivní zážitky. Důraz byl kladen na emoce, drama a vyprávění, často se silnou narativní nití. Převládala témata přírody, lásky, hrdinství a mystiky.
- Modernismus: Moderní skladatelé sledovali nové nápady a techniky, zkoumali avantgardní a experimentální formy vyjádření. Často ignorovali tradiční tonalitu a přijali disonanci, atonalitu a širokou škálu neortodoxních hudebních prvků, aby zpochybnili konvenční estetiku a vytvořili jedinečné zvukové krajiny.
Instrumentace a orchestrace:
- Romantismus: Romantická hudba rozšířila použití orchestru s většími silami, bohatšími texturami a větší paletou nástrojů. Mnoho romantických skladatelů prozkoumalo nové orchestrální barvy pomocí různých instrumentálních kombinací, rozšířených instrumentálních technik a efektů, aby vytvořili zářivé a výrazné zvuky.
- Modernismus: Moderní hudba přinesla radikální změny v instrumentaci a orchestraci. Netradiční nástroje, elektronická zvuková produkce a rozšířené herní techniky se staly běžnými. Modernističtí skladatelé často začlenili nekonvenční zvuky a nekonvenční kombinace, aby vytvořili nové zvukové zážitky.
Tonalita a harmonie:
- Romantismus: Romantická hudba je obecně tonální, soustředěná kolem tradičních klíčových center a harmonických průběhů. Často však posouval hranice tonality s rozšířenou harmonií, chromatičností a občasnými momenty disonance pro dramatický efekt.
- Modernismus: Moderní hudba zpochybňuje tradiční tónové systémy, zahrnuje atonalitu, polytonalitu a pandiatonismus (použití všech 12 tónů bez jasných tónových center). Atonální hudba postrádá jasnou tonální hierarchii a zkoumá složitější a disonantní harmonické vztahy.
Rytmus, metr a tempo:
- Romantismus: Romantická hudba často obsahuje výrazné rubato (variace tempa) a flexibilní rytmy, které hudbě dodávají hloubku a emoce. Běžné jsou také změny tempa za účelem vytvoření dramatických efektů.
- Modernismus: Moderní hudba experimentuje se složitými rytmickými strukturami, nekonvenčními metry (jako jsou zvláštní takty nebo polyrytmy) a náhlé změny tempa, aby narušily tradiční rytmická očekávání.
Vliv technologie:
- Romantismus: Technologie měla omezený dopad na romantickou hudbu, která byla primárně komponována pro akustické nástroje a tradiční soubory.
- Modernismus: Modernismus viděl vzestup elektronické hudby, magnetofonů, syntezátorů a dalších technologických pokroků, které výrazně ovlivnily složení a provedení hudby. V tomto období vzkvétala elektronická a elektroakustická hudba.
Stručně řečeno, romantická hudba klade důraz na emocionální expresivitu, dramatické vyprávění a subjektivní zážitky, často v tonálním a strukturovaném rámci. Moderní hudba na druhé straně zahrnuje inovace, experimentální techniky a přehodnocení tradičních hudebních struktur, tonality a instrumentace, což vede k rozmanité škále stylů, které zpochybňují konvenční hudební estetiku.