Vítr mi šeptá tajemství do ucha,
Hladí mou pokožku svým jemným dechem.
Stromy se houpou a tančí v jeho rytmu,
Jejich větve sahající k nebi jako dychtivé paže.
[Chorus]
Příroda ožívá personifikací,
Obdařen lidskými emocemi a touhami.
Živly konverzují v tlumených tónech,
Sdílení svých příběhů tajemným šeptem.
[Verse 2]
Slunce svítí dolů, vrhá své zlaté paprsky,
Zářivý úsměv, který rozpouští temnotu.
Déšť pláče slzami radosti a smutku,
Zalévání země její životodárnou esencí.
[Most]
Noc zahaluje svět do inkoustového objetí,
Našeptávané příběhy snů a fantazií.
Měsíc hledí dolů svým bdělým okem,
Strážce nočních tajemství.
[Chorus]
Příroda ožívá personifikací,
Obdařen lidskými emocemi a touhami.
Živly konverzují v tlumených tónech,
Sdílení svých příběhů tajemným šeptem.
[Verse 3]
Oceán hučí a naráží na břeh,
Vášnivá symfonie síly a moci.
Hvězdy se třpytí a třpytí na nebi,
Jako nebeské diamanty zdobící noc.
[Chorus]
Příroda ožívá personifikací,
Obdařen lidskými emocemi a touhami.
Živly konverzují v tlumených tónech,
Sdílení svých příběhů tajemným šeptem.
[Outro]
V říši personifikace přírody,
Nacházíme hluboké spojení a jednotu.
Neboť v těchto živých bytostech poznáváme své vlastní odrazy,
Připomíná nám propojenost všeho stvoření.