Tato fráze zdůrazňuje dovednost a přirozený talent jednotlivce rozpoznávat a reprodukovat melodie, harmonie a rytmy jejich poslechem. Představuje zvýšený smysl pro hudební vnímání, protože hudebník je schopen rozeznat a replikovat hudební prvky bez pomoci not nebo specifických pokynů.
Hraní hudby podle sluchu je často spojeno s improvizací a spontánností, což umožňuje hudebníkovi přidávat k původní skladbě vlastní interpretace a variace. Klade důraz na schopnost hudebníka zapojit se do jakési hudební konverzace s nástrojem, vyjadřující jeho kreativitu a osobní styl.
Tento idiom se běžně používá v kontextu hudebních vystoupení, jam sessions a improvizačních prostředí. Může být také použit šířeji k popisu někoho, kdo má silné přirozené nadání pro hudbu a může snadno hrát nebo skládat bez rozsáhlého formálního školení.