Další velký rozvoj klasické hudby nastal ve 13. století, kdy byly napsány první skladby ars nova. Ars nova, což v latině znamená „nové umění“, byl nový styl hudby, který používal složitější systém rytmu a notace. Zavedlo také použití nástrojů, jako je loutna, harfa a vielle, k doprovodu hlasů.
Ve 14. století se hudební styl ars nova rozšířil po celé Evropě a začaly vznikat nové formy hudební kompozice. Jedním z nejdůležitějších z nich bylo motet, polyfonní skladba, která používala více textů a jazyků. Moteta byla často používána při náboženských obřadech a postupem času se stávala stále složitější a propracovanější.
V 15. století začalo období renesance a klasická hudba prošla dalším obdobím hlubokých změn. Renesance byla dobou obnoveného zájmu o klasické učení a umění, a to mělo velký dopad na hudbu. Skladatelé začali psát hudbu, která se více inspirovala hudbou starověkého Řecka a Říma, a také začali experimentovat s novými hudebními formami a technikami.
Jednou z nejvýznamnějších postav v dějinách klasické hudby v období renesance byl Johannes Ockeghem. Ockeghem byl vlámský skladatel, který napsal některé z nejsložitějších a nejkrásnějších polyfonních skladeb té doby. Jeho dílo mělo velký vliv na pozdější skladatele, jako byli Josquin des Prez a Palestrina.
V 16. století došlo k vzestupu protestantské reformace, která měla významný vliv na klasickou hudbu. V mnoha protestantských kostelech byla polyfonní hudba zakázána, protože byla považována za příliš složitou a zdobnou. To vedlo k vývoji nového hudebního stylu, zvaného homofonie, který používal jedinou melodii doprovázenou akordy. Homofonie byla použita v mnoha protestantských hymnech a stala se stále populárnější i ve světské hudbě.
V 17. století začalo období baroka a vážná hudba prošla dalším obdobím prudkého rozvoje. Barokní hudební styl se vyznačoval použitím silných kontrastů, dramatických melodií a složitých rytmů. Skladatelé jako Johann Sebastian Bach, George Frideric Handel a Antonio Vivaldi napsali některá z nejslavnějších a nejoblíbenějších děl klasické hudby v období baroka.
V 18. století začalo klasické období a klasická hudba nabyla vytříbenějšího a elegantnějšího stylu. Klasický styl hudby se vyznačoval použitím jasných melodií, jednoduchých harmonií a vyvážených struktur. Skladatelé jako Wolfgang Amadeus Mozart, Joseph Haydn a Ludwig van Beethoven napsali některá z nejslavnějších a nejoblíbenějších děl klasické hudby během klasického období.
V 19. století nastal vzestup období romantismu a klasická hudba prošla dalším obdobím hlubokých změn. Romantický styl hudby se vyznačoval použitím silných emocí, dramatických melodií a složitých harmonií. Skladatelé jako Franz Schubert, Frédéric Chopin a Robert Schumann napsali některá z nejslavnějších a nejoblíbenějších děl klasické hudby v období romantismu.
Ve 20. století se klasická hudba nadále vyvíjela a byly zkoumány nové styly a techniky. Skladatelé jako Igor Stravinskij, Béla Bartók a Arnold Schoenberg napsali některá z nejslavnějších a nejoblíbenějších děl klasické hudby 20. století.
Dnes je vážná hudba nadále oblíbená lidmi po celém světě. Jde o bohatou a rozmanitou tradici, která se postupem času vyvíjela a měnila a nadále inspiruje a těší publikum všech věkových kategorií.