Evropskou hudbu lze obecně rozdělit do dvou hlavních období:
1. Středověká a renesanční hudba (asi 500–1600) :Toto období bylo charakterizováno posvátnou a světskou hudbou, včetně prostých písní, polyfonie a vzestupu instrumentální hudby. Trubadúři, ministři a dvorní hudebníci sehráli důležitou roli v šíření hudby napříč různými společenskými vrstvami.
2. Období baroka, klasicismu a romantismu (asi 1600–1900) :
- Barokní hudba (asi 1600–1750) :V tomto období došlo k rozvoji opery, oratoria a instrumentální hudby. Je spojován se skladateli jako Bach, Händel a Vivaldi.
– Klasická hudba (asi 1750–1820) :Toto období kladlo důraz na rovnováhu, jasnost a formu. Mezi klíčové skladatele patří Mozart, Haydn a Beethoven.
– Romantická hudba (asi 1820–1900) :Toto období bylo charakterizováno zvýšeným emocionálním projevem, nacionalismem a vzestupem virtuózního umělce. Mezi romantické skladatele patří Chopin, Schubert, Schumann, Wagner a Brahms.
Kromě těchto hlavních období byla evropská hudba utvářena také lidovými tradicemi, národními a regionálními identitami a vlivem mimoevropských hudebních tradic. Ve 20. století evropští skladatelé pokračovali v objevování nových hudebních stylů, technik a vlivů, což dalo vzniknout modernismu, atonální hudbě, elektronické hudbě a různým experimentálním formám.
Celkově evropská hudba představuje bohatou tapisérii různých hudebních forem, která odráží kulturní dědictví a kreativitu evropského kontinentu. Jeho dopad je slyšet nejen v rámci Evropy, ale i ve vývoji západní klasické hudby a jejím globálním dosahu.