Volání a odpověď: Tato hudební technika, kdy vůdce zpívá linku a skupina odpovídá, je význačným rysem gospelové hudby. Vytváří participativní a interaktivní bohoslužebný zážitek.
Schůzky obnovy: Gospelová hudba si získala oblibu během probuzení a táborových setkání, což byla náboženská setkání, kde se lidé scházeli, aby se modlili, zpívali a zažívali duchovní obnovu.
Kázání a svědectví: Gospelová hudba často obsahovala prvky kázání a osobních svědectví, kde jednotlivci sdíleli své cesty víry a zkušenosti s Boží milostí.
Improvizace: Gospelová hudba je známá svou improvizační povahou, která umožňuje hudebníkům a zpěvákům spontánně vyjádřit své emoce a interpretace textů.
Duše a emoce: Gospelová hudba je charakteristická svými oduševnělými a emocionálně nabitými vystoupeními, odrážejícími hloubku osobních a společných náboženských zkušeností.
Sbory a vokální harmonie: Gospelová hudba často obsahuje silné vokální harmonie a použití sborů, což vytváří výrazný a povznášející zvuk.
Rytmus a instrumentace: Gospelová hudba zahrnuje rytmické prvky z afrických hudebních tradic, včetně použití bubnů, tamburín a dalších bicích nástrojů.
Uctívání a chvála: Gospelová hudba je především zbožná, vyjadřuje uctívání, vděčnost a uctívání Boha. Hraje zásadní roli v křesťanských bohoslužbách a duchovním vyjádření.
Inspirativní texty: Texty gospelové hudby jsou často povznášející a inspirativní, čerpají z biblických textů, osobních zkušeností a témat víry, naděje a spásy.
Spojením těchto konceptů vznikla gospelová hudba jako živý a jedinečný hudební žánr vyjadřující náboženské zkušenosti a kulturní dědictví afroamerické komunity. Později ovlivnila mainstreamovou populární hudbu a stala se nezbytnou součástí současného křesťanského uctívání.