Noty cizí tonalitě lze použít k přidání napětí nebo zajímavosti hudební skladbě. Mohou být také použity k vytvoření pocitu disonance nebo nestability. V některých případech mohou být tóny cizí tonality dokonce použity k vytvoření smyslu pro humor nebo ironii.
Použití tónů cizích tónu je běžnou technikou v jazzu, blues a dalších formách improvizované hudby. Používá se také v některé vážné hudbě, zejména v hudbě 20. století.
Zde je několik příkladů tónů cizích tónů v populární hudbě:
* Píseň „Imagine“ od Johna Lennona je v tónině C dur. Nota F# se používá jako nota cizí tonalitě v refrénu, vytváří pocit napětí a touhy.
* Píseň „Strawberry Fields Forever“ od The Beatles je v tónině B dur. Noty A# a D# se používají jako noty cizí tonalitě ve verši, což vytváří pocit neklidu a nejistoty.
* Píseň „Bohemian Rhapsody“ od Queen je v tónině B dur. Nota F se používá jako nota cizí tonalitě v kobylce, což vytváří pocit dramatu a vzrušení.
To je jen několik příkladů toho, jak lze v hudbě použít tóny cizí tonality. Při pečlivém používání mohou tyto noty dodat hudbě velkou dávku zajímavosti a hloubky.