Filozofie black metalu je často spojována s pojmem „satanismus“, i když tomu tak vždy není. Některé blackmetalové kapely ve svých textech a obrazech zkoumají satanská témata, zatímco jiné je jednoduše používají jako formu šokové hodnoty nebo vzpoury proti většinové společnosti. Existuje však také mnoho black metalových kapel, které se neidentifikují jako satanisté a místo toho zkoumají jiná témata, jako je pohanství, nihilismus nebo osobní odcizení.
Jedním z klíčových filozofických konceptů v black metalu je myšlenka „přestupu“. Black metaloví hudebníci se často snaží překračovat společenské normy a tabu a napadat hranice toho, co je považováno za přijatelné nebo „normální“. To se může projevit mnoha způsoby, například používáním extrémního násilí a misantropie v textech nebo používáním satanských či okultních obrazů.
Dalším důležitým filozofickým konceptem v black metalu je myšlenka „individualismu“. Black metaloví hudebníci často zdůrazňují důležitost individuálního vyjádření a sebeurčení a odmítají myšlenku přizpůsobování se společenským normám nebo očekáváním. To může vést k pocitu izolace a odcizení od společnosti, ale také to může být zdrojem síly a posílení.
Konečně, black metal je často spojován s pocitem „autenticity“. Black metaloví hudebníci se často snaží vytvářet hudbu, která je věrná jejich osobním zkušenostem a přesvědčení, a vyhýbat se vlivu komerčních nebo mainstreamových trendů. To může vést k pocitu čistoty a integrity v jejich hudbě, ale také jim to může ztížit oslovení širšího publika.
Celkově je filozofie black metalu komplexní a mnohostranná a lze ji interpretovat mnoha různými způsoby. Je však jasné, že black metal je víc než jen hudební žánr – je to také silná forma kulturního vyjádření a prostředek pro zkoumání některých z nejtemnějších a nejnáročnějších aspektů lidské existence.