Značení tempa se používají v notách, aby umělce vedli při výběru vhodné rychlosti, kterou by měl být hudební kus zahrán. Presto je typicky indikováno označením metronomu 168 tepů za minutu (BPM) nebo rychlejší. To znamená, že čtvrťová nota by měla být hrána rychlostí 168 úderů za minutu.
Hudba složená nebo hraná v presto tempu často vyzařuje pocit naléhavosti, vzrušení nebo dokonce rozrušení. Hodí se pro vytváření energických a živých úseků ve skladbě nebo pro zprostředkování konkrétních nálad či emocí v hudbě.
Příklady slavných skladeb s presto tempem zahrnují třetí větu (Presto) Beethovenovy Sonáty Moonlight, závěrečnou větu Chopinovy Revoluční etudy a Vivaldiho Koncert pro čtyři housle h moll, RV 580, který je označen jako „Presto“.
Pochopení označení tempa je nezbytné pro přesné provedení a interpretaci hudebních skladeb. Interpreti upravují rychlost hudby podle určeného tempa a pomáhají tak efektivně zprostředkovat skladatelův zamýšlený hudební výraz.