Variace se často používají k poskytnutí kontrastu, přidání zajímavosti nebo prozkoumání různých aspektů hudebního díla. Mohou být vytvořeny změnou:
- Rytmus :Změna načasování, trvání nebo rytmických vzorců původního tématu.
- Harmonie :Úprava postupu akordu nebo harmonického doprovodu.
- Melodie :Změna výšky nebo obrysu melodie při zachování jejího základního tvaru nebo obrysu.
- Nástroje :Přiřazení různých nástrojů nebo hlasů k hraní tématu, vytváření nových zabarvení a textur.
- Dynamika :Úprava hlasitosti nebo intenzity hudby pro vytvoření dynamického kontrastu.
- Ozdoby :Přidání ozdob, trylek nebo jiných dekorativních prvků k melodii.
- Kontrapunkt :Představení dalších melodických linek, které interagují s původním tématem a vytvářejí složitější texturu.
Variační forma je hudební struktura, kde je téma prezentováno ve své původní podobě a poté následuje řada variací, které zkoumají různé hudební aspekty tématu. Každá variace se může zaměřit na konkrétní prvek, jako je rytmický vývoj, harmonické zkoumání nebo melodické zpracování, a to při zachování podstaty původního tématu.
Variační techniky byly používány v celé historii hudby, od raných forem jako passacaglia a chaconne až po složitější variace v klasických a romantických skladbách. Mezi známé příklady patří:
- J.S. Bachovy Goldbergovy variace :Soubor 30 variací na jednoduchou árii ze skladatelova Clavier-Übung.
- Beethovenovy Diabelliho variace :33 variací na valčíkové téma, které složil Anton Diabelli.
- Brahmsovy variace na téma od Haydna :Soubor variací na námět ze Smyčcového kvarteta Josepha Haydna, op. 76, č. 3.
Variace nejen přidávají hudební zajímavost a rozmanitost, ale také demonstrují skladatelovu kreativitu a dovednost při transformaci a rozvoji hudebních nápadů. Poskytují příležitosti pro zkoumání, interpretaci a kreativní vyjádření v rámci zavedené hudební struktury.