Recitativ Secco se obvykle skládá z jediné hlasové linky, doprovázené continuem, které se skládá z klávesového nástroje (jako je cembalo nebo varhany) a basového nástroje (jako je violoncello nebo fagot). Klávesový nástroj poskytuje harmonický základ, zatímco basový nástroj posiluje melodickou linku.
Recitativ Secco se používá k vyjádření dialogu, vyprávění nebo expozice v opeře nebo oratoriu. Umožňuje rychlejší dodání textu ve srovnání s doprovodným recitativem, a pomáhá tak posunout děj nebo poskytnout potřebné informace. Díky své jednoduchosti umožňuje secco recitative také větší flexibilitu při interpretaci a podání textu zpěvákem.
Použití recitativu secco bylo zvláště prominentní během pozdního baroka v dílech italských skladatelů, jako jsou Alessandro Scarlatti, Giovanni Battista Pergolesi a George Frideric Handel. Dnes se secco recitative nadále používá v různých formách operní a sborové hudby, často v kombinaci s jinými recitativními styly.