1. Přechodní skladatelé :Někteří skladatelé, jako Ludwig van Beethoven, žili na přechodu mezi klasicistní a romantickou dobou a jejich hudba obsahuje prvky obou stylů. Beethovenova raná díla vykazují silné klasické vlivy, zatímco jeho pozdější díla vykazují spíše romantické tendence.
2. Ozdoby :Zdobené melodie byly rysem klasické i romantické hudby. Klasičtí skladatelé typicky používali výzdobu jako výzdobu v rámci formální struktury, zatímco romantičtí skladatelé používali výzdobu výrazněji.
3. Hudba pro klavír :Piano získalo význam během obou epoch. Klasickým skladatelům se klavír hodil pro intimní skladby a komorní hudbu, zatímco romantičtí skladatelé rozšířili jeho roli jako všestranného nástroje schopného zprostředkovat širokou škálu emocí.
4. Výraz a emoce :Zatímco klasická hudba se zaměřovala na rovnováhu, jasnost a formální strukturu, romantická hudba kladla důraz na emocionální vyjádření a subjektivní zážitky. Nicméně, mnoho klasických skladatelů, takový jako Mozart, také prozkoumal emocionální vyjádření ve svých formálních strukturách.
5. Romantické prvky v klasických formách :Někteří klasičtí skladatelé, jako Haydn a Mozart, příležitostně zařazovali do strukturovaných vět dramatické sekce s intenzivním emocionálním výrazem, které předznamenávaly aspekty romantismu.
6. Vývoj symfonie :Koncept symfonie byl dobře zaveden během klasické éry a nadále hrál klíčovou roli v době romantismu. Romantičtí skladatelé rozšířili velikost orchestru a vlili do symfonií dramatické a programové prvky.
7. Operní a umělecká píseň :Opera se významně vyvíjela od klasicismu po období romantismu. Klasické opery obsahovaly formální recitativy a árie, zatímco romantické opery kladly větší důraz na orchestrální mezihry, nepřetržitý dramatický vývoj a intenzivnější ztvárnění postav. Podobně se během éry romantismu objevila lhaná (umělecká píseň), která nabízí větší flexibilitu při vyjadřování osobních emocí ve vokální hudbě.
Tyto společné charakteristiky ukazují, že přechod mezi klasickou a romantickou dobou byl pozvolný a ovlivněný kulturními, estetickými a společenskými změnami, které podporovaly posun v hudebních prioritách a projevech.