1. Doba: Základní jednotka času, která dává hudbě pravidelný puls. Lze to cítit jako stálý, základní puls, který žene hudbu vpřed.
2. Měřič: Týká se seskupení dob do taktů nebo taktů. Určuje počet úderů v každém taktu a vytváří rytmický vzor.
3. Tempo: Týká se rychlosti nebo tempa, ve kterém se hudba hraje. Měří se v tepech za minutu (BPM).
4. Přízvuk: Zdůrazněné údery nebo tóny v rytmu, které pomáhají vytvořit pocit pulsu a struktury. Akcenty se obvykle vyskytují na prvním taktu nebo na konkrétních pododdílech taktu.
5. Trvání: Týká se délky nebo časové hodnoty not a pomlek. Určuje, jak dlouho je každý tón držen nebo udržován, což vytváří pocit rytmu a melodie.
6. Synkopace: Vyskytuje se, když je důraz nebo akcent položen na slabý rytmus nebo mimo rytmus, což vytváří neočekávaný rytmický pocit.
7. Polyrytmus: Zahrnuje současný výskyt více nezávislých rytmických vzorů. To vytváří komplexní a vrstvenou rytmickou texturu.
8. Hemiola: Specifický typ polyrytmu, ve kterém je duplicitní metr dočasně interpretován jako trojitý metr nebo naopak. Vede k momentálnímu posunu ve vnímaném metru.
9. Volání a odpověď: Rytmický vzorec, kde jedna část souboru (nebo interpret) hraje krátkou rytmickou frázi, která je poté napodobena nebo na ni reaguje jiná část.
10. Claves a Maracaibo: Jedná se o specifické rytmické vzory používané v latinskoamerické hudbě, jako je salsa a afrokubánská hudba. Slouží jako rytmický základ pro mnoho z těchto hudebních stylů.
11. Křížový rytmus: Zahrnuje střet dvou různých rytmů nebo metrů. Vytváří složitý rytmický efekt.
12. Fráze: Odkazuje na hudební jednotku sestávající ze série not nebo úderů, které tvoří koherentní hudební myšlenku. Fráze se typicky vyznačují výraznou rytmickou strukturou a tvarem.
Tyto různé rytmické prvky se vzájemně ovlivňují a kombinují, aby vytvořily celkovou rytmickou strukturu a dojem z hudební kompozice. Manipulace a variace těchto prvků přispívají k rytmické rozmanitosti a složitosti, kterou lze nalézt v různých hudebních žánrech a tradicích.