Hudba má obvykle pravidelný, opakující se vzor. Tento vzorec je často vytvořen opakováním melodie, rytmu nebo akordu. Pravidelnost vzoru vytváří pocit řádu a předvídatelnosti.
Hluk je na druhé straně typicky charakteristický tím, že nemá pravidelný vzor. Zvukové vlny hluku jsou často nepravidelné a nepředvídatelné, což vytváří pocit chaosu a nepořádku.
Dalším rozdílem mezi hudbou a hlukem je přítomnost harmonických. Harmonické jsou přídavné frekvence, které doprovázejí hlavní frekvenci zvukové vlny. Hudba často obsahuje harmonické složky, které jí dodávají bohatší a komplexnější zvuk. Hluk na druhé straně obvykle neobsahuje tolik harmonických, což mu dodává plochý a nudný zvuk.
Nakonec lze hudbu a hluk odlišit podle jejich emocionálního dopadu. Hudba má často schopnost vyvolat emoce, jako je štěstí, smutek nebo vzrušení. Hluk je na druhé straně často spojován s negativními emocemi, jako je mrzutost, stres nebo úzkost.
Samozřejmě existují určité výjimky z těchto obecných pravidel. Některé typy hudby mohou být disonantní a nepředvídatelné, zatímco některé typy hluku mohou být rytmické a příjemné. Obecně však lze hudbu a hluk odlišit podle jejich různých tvarů a vzorů.