1. Frekvence: Frekvence zvuku se měří v hertzech (Hz). Nízkofrekvenční zvuky jsou obecně vnímány jako příjemnější než vysokofrekvenční zvuky. Je to proto, že vysokofrekvenční zvuky mohou být drsné a pronikavé, zatímco nízkofrekvenční zvuky jsou často uklidňující a uvolňující.
2. Amplituda: Amplituda zvuku se měří v decibelech (dB). Zvuky s vysokou amplitudou jsou obecně vnímány jako nepříjemnější než zvuky s nízkou amplitudou. Je to proto, že zvuky s vysokou amplitudou mohou být hlasité a příliš stimulující, zatímco zvuky s nízkou amplitudou jsou často jemnější a uklidňující.
3. Zabarvení: Zabarvení zvuku je kvalita, která jej odlišuje od ostatních zvuků stejné frekvence a amplitudy. Některé barvy jsou vnímány jako příjemnější než jiné. Například barva hudebního nástroje může být příjemnější než barva stroje.
4. Harmonie: Harmonie zvuku je způsob, jakým souvisí s jinými zvuky. Zvuky, které jsou ve vzájemné harmonii, jsou vnímány jako příjemnější než zvuky, které jsou v disharmonii. Například harmonie hudebního díla může být příjemnější než harmonie dopravní zácpy.
5. Kontext: Kontext, ve kterém zvuk zazní, může také ovlivnit jeho vnímanou příjemnost. Například zvuk, který je příjemný v jednom kontextu, může být nepříjemný v jiném kontextu. Například zvuk hudby může být příjemný v koncertním sále, ale může být nepříjemný v knihovně.
Obecně jsou příjemné zvuky charakterizovány nízkými frekvencemi, nízkou amplitudou, příjemnými zabarveními, harmonií a pozitivním kontextem. Nepříjemné zvuky se vyznačují vysokými frekvencemi, vysokou amplitudou, nepříjemným zabarvením, disharmonií a negativním kontextem.