Adagio se obvykle používá k označení tempa, které je klidné i půvabné, často se používá v klasické a romantické hudbě k navození pocitu klidu, zamyšlenosti nebo melancholie. Některé slavné kusy, které používají tempo Adagio, zahrnují:
- Adagio z Beethovenovy "Sonáta měsíčního svitu"
- Adagio z Albinoniho "Adagio g moll"
- Adagio z Mozartova "Klavírního koncertu č. 21"
- Adagio z Bachovy "Orchestrální suity č. 3"
- Adagio z Mendelssohnovy "Symfonie č. 4"
Termín Adagio lze také použít v přeneseném smyslu k popisu něčeho, co je pomalé, půvabné nebo klidné. Někdo by například mohl popsat procházku v parku jako „Adagio“ nebo odkazovat na chování člověka jako „Adagio“.
Adagio je krásné a výrazné tempo, které lze použít k vytvoření různých hudebních efektů, od klidu a míru po vášnivé a intenzivní.