1. Nepřítomnost souzvuku: Disharmonická hudba se často vyhýbá nebo minimalizuje použití tradičních souhláskových intervalů, jako jsou dokonalé intervaly (unison, oktáva), dokonalé kvinty a velké/malé tercie. Místo toho zdůrazňuje disonantní intervaly, jako jsou malé sekundy, velké septimy a tritóny, což vytváří pocit napětí a disonance v hudbě.
2. Nekonvenční akordové struktury: Disharmonická hudba často používá neobvyklé nebo nevyřešené akordy, které se odchylují od typické funkční harmonie. To může zahrnovat použití prodloužených akordů, přidaných tónů, pozměněných akordů nebo polyakordů, které vytvářejí pocit nestability a nejednoznačnosti.
3. Skupinové akordy: Klastrové akordy, které zahrnují vrstvení více not bez ohledu na tradiční pravidla vedení hlasu, jsou běžným rysem disharmonické hudby. Tyto shluky vytvářejí husté, disonantní textury, které se odchylují od konvenčních harmonických struktur.
4. Atonální melodie: Disharmonická hudba často zahrnuje atonální melodické linky, které postrádají jasný tónový střed nebo hierarchickou organizaci výšek. Tyto melodie často využívají intervaly, které jsou v tónové hudbě neobvyklé, jako jsou rozšířené sekundy nebo zmenšené tercie, což má za následek disonantní a nepředvídatelné melodické obrysy.
5. Zkoumání mikrotónů: Některá disharmonická hudba se vydává do říše mikrotónů, což jsou výšky, které spadají mezi tradičních dvanáct půltónů chromatické stupnice. Použití mikrotónů dále rozšiřuje rozsah dostupných disonantních intervalů a vytváří jedinečný a zřetelný zvuk.
6. Avantgardní techniky: Disharmonická hudba často zahrnuje různé avantgardní techniky, jako jsou aleatorické prvky, nekonvenční instrumentace, rozšířené instrumentální techniky nebo použití elektronických manipulací. Tyto techniky přispívají k disonantní a experimentální povaze hudby.
Disharmonická hudba zpochybňuje konvenční představy o harmonii, tonalitě a melodické struktuře, zahrnuje disonanci a experimentování, aby vytvořila nové zvukové zážitky. Mezi skladatele, kteří používají disharmonické techniky, patří Igor Stravinsky, Arnold Schoenberg, John Cage, György Ligeti a mnoho současných skladatelů zkoumajících nové hranice hudebního vyjádření.