První pohyb (Allegro ma non troppo, un poco maestoso):
- Homofonie:Úvodní téma začíná v homofonní textuře, kde je melodie doprovázena akordy.
- Polyfonie:Pohyb se rozvíjí s fugalovými sekcemi s několika nezávislými melodickými linkami.
- Contrapuntal:V průběhu pohybu se používají různá kontrapunktická zařízení, jako jsou kánony a invertní kontrapunkt.
Druhá věta (Molto vivace):
- Scherzo a trio:Druhá věta střídá živou scherzovou sekci v homofonní textuře s kontrastními, lyričtějšími sekcemi (trio) s kombinací homofonie a polyfonie.
Třetí věta (Adagio molto e cantabile):
- Homofonie s orchestrálním doprovodem:Pomalá třetí věta představuje plynulou melodii primárně v homofonní textuře, podpořené doprovodem orchestru.
Čtvrtá věta (Allegro assai):
- Polyfonní fuga:Finále začíná silnou fugovou sekcí v polyfonní textuře.
- Homofonie:Sbor vstupuje v homofonním podání tématu Friedricha Schillera "Óda na radost" za doprovodu orchestru.
- Polyfonie a homofonie:Věta kombinuje polyfonní a homofonní textury, když sbor a orchestr prolínají své party, což vyvrcholí ve velkolepém a majestátním zvuku.
Celkově:
Symfonie č. 9 předvádí Beethovenovo mistrovství v hudební struktuře. Použití homofonie, polyfonie a kontrapunktických technik vytváří zvukovou tapisérii, od složitých fugalových sekcí až po jásavé sborové finále. Různorodé textury symfonie přispívají k její bohatosti a emocionálnímu dopadu.