Takt se skládá ze dvou čísel naskládaných svisle nad sebou. Horní číslo udává počet úderů v každém taktu/taktu a spodní číslo udává hodnotu noty (nebo dobu trvání), která představuje jeden úder.
Například takt „4/4“ znamená, že v každém taktu jsou čtyři doby, přičemž každá doba je reprezentována jako čtvrťová nota (rozkrok). Podobně takt „3/4“ označuje tři doby na takt, přičemž každá doba se rovná čtvrťové notě a tak dále.
Taktové označení může také specifikovat menší nebo větší jednotky taktu. Například „6/8“ znamená, že v každém taktu je šest osminových tónů. Složitá nebo nepravidelná taktová označení, jako je „5/8“ nebo „7/4“, se používají k označení rytmických vzorů, které se nevejdou do standardního duplicitního nebo trojitého metru.
Takt slouží hudebníkům jako plán, jak porozumět a interpretovat rytmus a metr hudebního díla. Pomáhají vytvořit puls, tempo a rytmická seskupení v hudbě, což umožňuje interpretům přesně reprodukovat zamýšlenou hudební strukturu a pocit.
Pochopení taktu je zásadní v hudební teorii, analýze a výkonu, protože poskytuje rámec pro počítání a udržování rytmické přesnosti. Ovlivňuje také různé hudební prvky, jako je frázování, synkopace a umístění akcentů v hudbě.