Během renesance skladatelé volně zdobili prosté melodie, aby vytvořili nová díla umělecké hudby. Tento proces, známý jako parodie, zahrnoval převzetí existující melodie (často z náboženského díla) a její použití jako základ pro novou skladbu, často polyfonní motet. Skladatel může do melodie přidat nové hlasy, změnit rytmus nebo přidat nový text. Tato praxe umožnila skladatelům vytvářet novou hudbu a přitom stále vzdávat hold původním melodiím.