2. Všestrannost: Díky své všestrannosti se klavír dobře hodí pro sólovou i souborovou hru. Pianisté mohli doprovázet sebe nebo jiné hudebníky a na nástroji bylo možné hrát širokou škálu hudebních stylů, od ragtime přes blues až po raný jazz.
3. Improvizace: Raný jazz byl silně ovlivněn improvizací a klavír poskytoval ideální platformu pro spontánní hudební vyjádření. Pianisté mohli využít širokou škálu not a kláves nástroje k vytvoření improvizovaných sól a doprovodů, které se staly určující charakteristikou jazzu.
4. Technické inovace: Koncem 19. a začátkem 20. století došlo k vývoji nových klavírních technik a inovací, jako je použití sustain pedálu a zkoumání různých harmonií a rytmů. Průkopničtí pianisté jako Jelly Roll Morton, James P. Johnson a Fats Waller využili těchto inovací k posunutí hranic jazzového piana a ovlivnili vývoj žánru.
5. Spolupráce: Klavír často sloužil jako ústřední nástroj v raných jazzových kapelách a souborech. Pianisté spolupracovali s dalšími hudebníky, jako jsou trumpetisté, klarinetisté a bubeníci, aby vytvořili soudržný a dynamický zvuk. Tento aspekt spolupráce jazzového klavíru pomohl utvářet kolektivní a improvizační povahu žánru.
6. Vliv na další nástroje: Inovace a techniky vyvinuté pro jazzový klavír měly významný dopad na další nástroje v rámci jazzu, stejně jako na hudbu obecně. Pianisté jako Art Tatum, Bud Powell a Thelonious Monk rozšířili harmonické a melodické možnosti jazzové improvizace a ovlivnili nejen další klavíristy, ale také saxofonisty, trumpetisty a další hudebníky, kteří přejali a upravili jejich myšlenky.