Druhý den ráno se Stevie probudila brzy a šla do kuchyně udělat snídani. Překvapilo ji, že už tam je Pete, sedí u stolu a čte si noviny.
"Dobré ráno, Pete," řekla. "Nečekal jsem, že tě uvidím tak brzy."
"Nemohl jsem spát," řekl. "Přemýšlel jsem o všem, co se minulou noc stalo."
"Já taky," řekl Stevie. "Nemůžu uvěřit, že jsme viděli skutečného ducha."
"Já vím," řekl Pete. "Bylo to neuvěřitelné."
Oba ztichli, ztraceni ve svých myšlenkách.
Po chvíli Stevie řekl:"Asi bychom o tom měli někomu říct."
"Komu bychom to řekli?" zeptal se Pete. "Naši rodiče? Nevěřili by nám."
"Možná bychom to mohli říct policii," řekl Stevie.
"Ale co bychom jim řekli?" zeptal se Pete. "Mysleli by si, že jsme blázni."
"Nevím," řekl Stevie. "Ale myslím, že to musíme někomu říct."
Pete přikývl. "Asi máš pravdu," řekl. "Řekneme to policii."
Dojedli snídani a pak šli na policejní stanici. Služebnímu důstojníkovi řekli, co se stalo předchozí noc. Důstojník vyslechl jejich příběh, aniž by cokoliv řekl.
Když skončili, důstojník řekl:"Budu vás muset oba přivést k výslechu."
Stevie a Pete byli v šoku. "Ale proč?" zeptal se Stevie.
"Protože jde o velmi vážnou věc," řekl důstojník. "Musím se ujistit, že si to nevymýšlíš."
Stevie a Pete byli odvedeni do oddělených výslechových místností. Stevie byl vyslýchán více než hodinu. Důstojník se jí velmi podrobně zeptal na vše, co se stalo předchozí noc. Stevie upřímně odpověděl na všechny otázky důstojníka.
Když výslech skončil, důstojník řekl:"Děkuji vám za spolupráci. Teď vás nechám jít."
Steviemu se ulevilo. Byla ráda, že mohla policii říct, co se stalo.
Odešla z policejní stanice a šla domů. Našla Peta, jak na ni čeká na verandě.
"Co se stalo?" zeptal se.
"Nechali mě jít," řekl Stevie. "Budou vyšetřovat, co se stalo."
"To jsem rád," řekl Pete. "Bál jsem se o tebe."
"Jsem v pořádku," řekl Stevie. "Jen na tohle všechno chci zapomenout."
"Já taky," řekl Pete.
Vešli dovnitř a zbytek dne sledovali televizi. Snažili se nemyslet na to, co se stalo předchozí noci.
Ale bylo těžké zapomenout. Pokaždé, když zavřeli oči, viděli tvář ducha. Slyšeli její křik.
Věděli, že nikdy nezapomenou, co se té noci stalo.