Rozsah klavíru nebyl vždy tak široký. Rané klavíry měly jen několik oktáv a teprve v 19. století se standardní 88klávesové piano stalo normou. Přidání dalších oktáv umožnilo skladatelům psát hudbu, která prozkoumala nové harmonické a melodické možnosti.
Zde je několik důvodů, proč rejstřík klavíru obsahuje více než sedm oktáv:
* Přizpůsobit se lidskému hlasu. Lidský hlas má rozsah asi tři oktávy, takže rozsah klavíru umožňuje zpěvákům, aby se na nástroj doprovázeli.
* Aby byla umožněna transpozice. Transpozice je proces změny tóniny hudebního díla beze změny samotných not. To je užitečné pro zpěváky, kteří potřebují upravit tóninu písně tak, aby odpovídala jejich hlasovému rozsahu.
* Vytvoření bohatšího a komplexnějšího zvuku. Přidání dalších oktáv dává klavíru větší harmonický a melodický rozsah, což umožňuje skladatelům vytvářet složitější a zajímavější skladby.
Široká škála klavíru je jednou z věcí, která z něj dělá tak všestranný nástroj. Lze s ním hrát různé hudební žánry, od klasiky přes jazz až po populární hudbu. Klavír je také skvělým nástrojem pro studium hudební teorie a kompozice, protože umožňuje studentům prozkoumat vztahy mezi různými notami a akordy.