Když přemýšlíme o cestě, která nás přivedla do tohoto bodu, nemůžeme si pomoci, ale musíme být pokořeni a inspirováni ohromným růstem a duchovní proměnou, kterých jsme byli svědky v našem církevním společenství. Byl to rok poznamenaný hlubokými chvílemi uctívání, nezištnými skutky laskavosti a neochvějnou oddaností našim společným hodnotám a poslání.
V průběhu roku jsme si vážili příležitostí ke společenství a dosahu a posilovali naše pouta jako bratři a sestry v Kristu. Naše srdce byla obohacena prostřednictvím poutavých kázání, hřejivých svědectví a radosti ze služby druhým v nouzi. Na vlastní kůži jsme byli svědky transformační síly víry, která se dotkla životů a přinesla útěchu, naději a nově nalezený účel těm, kdo přijmou její objetí.
Když se dnes večer scházíme, využíváme této příležitosti, abychom ocenili mimořádné úsilí a příspěvky našich vážených církevních vůdců, dobrovolníků a členů, kteří šli nad rámec toho, aby se tento rok stal mimořádně úspěšným. Jejich neúnavná obětavost, neochvějné nasazení a neochvějné nadšení byly hnací silou naší prosperující církevní komunity a my jsme za jejich službu hluboce vděční.
Když se díváme dopředu, znovu potvrzujme svůj závazek usilovat o hlubší spojení s Bohem, podporovat jednotu v našem sboru a pokračovat v rozšiřování soucitného dosahu naší církve na ty, kteří jsou za našimi dveřmi. Pusťme se společně do nové kapitoly naplněné obnoveným zápalem, vášní a očekáváním neuvěřitelných věcí, které si pro nás Bůh v nadcházejícím roce připravil.
Na závěr kéž toto každoroční shromáždění slouží jako zvučná připomínka síly, odolnosti a krásy našeho církevního společenství. Važme si vzácných okamžiků, které jsme sdíleli, a přijměme cestu, která je před námi, s neochvějnou vírou a neochvějnou nadějí v božskou prozřetelnost.
Děkujeme a ať je s námi všemi Boží požehnání.