Na druhé straně místnosti, rozvalený v sametovém křesle, seděl Brad Pitt. Byl pohlcen reality show v televizi a na rtech mu hrál ironický úsměv.
"No, dobře," protáhl Brad a oči se mu zajiskřily. "Ty musíš být Bruce. Rád tě poznávám, i když bys náhodou nebyl pavoučí nadšenec, že?"
Bruce, který se stále vzpamatovával z cesty, zamrkal. "Pavoučí nadšenec? Ne, ne, nijak zvlášť. I když jsem..." jeho hlas se vytratil, když ho náhle probodávala bolest viny. Jeden snědl, ne? Ve skutečnosti docela velký, chlupatý.
"Neboj," řekl Brad a mávl odmítavě rukou, "to se stává. Kromě toho jsem stejně spíš pejskař." Ukázal na prázdné místo vedle sebe. "Chceš se ke mně přidat? Právě se chystám zjistit, jestli ten chlap skutečně zvládne to horko."
Bruce zaváhal, chycen mezi surrealistickou situací a znepokojivou známostí Bradova pohledu. Bylo to... intimní.
Když se posadil, Brad se k němu naklonil tichým a chraplavým hlasem. "Řekni, víš, že jsem vždycky měl rád chlapy, kteří dokážou cestovat časem. A ty, můj milý Bruci, se zdá, že máš jisté..." odmlčel se a v očích se mu šibalsky zalesknul, "je ne sais quoi."
Bruce cítil, jak se mu po krku vplížil ruměnec, mysl mu spěchala. Tenhle Brad Pitt nebyl ten hollywoodský srdcař, jakého znal. Tenhle Brad Pitt měl v očích záblesk, který naznačoval něco hlubšího, něco... nebezpečného.
Televizní obrazovka zablikala a Bruce zalapal po dechu. Byl to on, o roky mladší, hrdina zachycený v přestřelce. Kulky létaly a... byl zastřelen. Obraz vybledl, nahradil ho detailní záběr Bradova obličeje, zvláštní, téměř dravý výraz ve tváři.
"Ach, já vím," zamumlal Brad a naklonil se blíž, jeho hlas byl svůdný šepot. "Je to tragédie, opravdu. Ale neboj se, Bruci, jsem tady, abych se ujistil, že se nemusíš o nic starat... už nikdy."
Bruceovi přeběhl mráz po zádech. Nebyla to jen nehoda při cestování časem, byla to zvrácená hra. A právě se stal pěšcem ve smrtící, svůdné hře času a touhy.