Primární funkcí rádia na RMS Titanic bylo poskytovat komunikaci mezi lodí a ostatními plavidly, stejně jako s pobřežními stanicemi. To lodi umožňovalo odesílat a přijímat zprávy, které byly zásadní pro navigaci, bezpečnost a koordinaci s ostatními loděmi.
2. Tísňové signály:
Rádio hrálo klíčovou roli při vysílání tísňových signálů během potopení Titaniku. Poté, co loď narazila na ledovec a začala se potápět, rádioví operátoři pomocí bezdrátového telegrafu (předchůdce moderních rádií) vyslali slavný nouzový signál „CQD“ a později „SOS“. To umožnilo blízkým lodím a pobřežním stanicím připlout Titaniku na pomoc.
3. Komunikace mezi cestujícími a posádkou:
Rádio se nepoužívalo jen pro případ nouze; usnadnila také komunikaci mezi cestujícími a jejich rodinami na pevnině. Cestující mohli posílat a přijímat osobní zprávy prostřednictvím lodního rádia, které bylo napojeno na sítě pobřežních stanic a pozemních telegrafních linek.
4. Zprávy a zprávy o počasí:
Rádio také umožnilo Titaniku přijímat zprávy a aktualizace počasí. To bylo důležité pro posádku lodi, aby mohla přijímat informovaná rozhodnutí o navigaci a bezpečnosti cestujících.
5. Zábava:
Kromě funkčních komunikačních účelů sloužilo rádio také jako zdroj zábavy pro cestující. Rádioví operátoři na palubě lodi občas pouštěli hudbu, zprávy a další programy, které si cestující během cesty mohli užít.