Gertruda je královna Dánska a matka Hamleta. Je to komplexní a mnohostranná postava, která je často vnímána jako slabá a nerozhodná. Claudius ji snadno zmanipuluje a po smrti svého manžela se rychle znovu vdá. Ukazuje se však také, že je milující a starostlivá, zejména k Hamletovi.
Gertrudina charakteristika odráží sociální očekávání žen v alžbětinské době. Od žen se očekávalo, že budou poslušné a podřízené svým manželům, a neočekávalo se od nich, že budou mít velkou moc nebo vliv. Gertrudina ochota vdát se tak rychle po manželově smrti je považována za projev slabosti a nedostatku loajality. Její láska k Hamletovi a její pokusy o jeho ochranu však ukazují, že není jen jednorozměrná postava.
Ophelia
Ofélie je dcerou Polonia, lorda komorníka Dánska. Je to krásná a nevinná mladá žena, která je hluboce zamilovaná do Hamleta. Její láska k Hamletovi je však nakonec její zkázou, protože je dohnána k šílenství jeho odmítnutím a smrtí.
Oféliina charakteristika odráží sociální očekávání žen v alžbětinské době. Od žen se očekávalo, že budou cudné a poslušné, a neočekávaly se od nich silné emoce nebo názory. Oféliino šílenství a smrt jsou považovány za trest za její neposlušnost a nedostatek sebekontroly.
Společnost
Charakteristiky Gertrudy a Ofélie odrážejí sociální očekávání žen v alžbětinské době. Od žen se očekávalo, že budou slabé, podřízené a poslušné. Neočekávalo se od nich, že budou mít velkou moc nebo vliv, a očekávalo se od nich, že budou cudní a poslušní. Postavy Gertrudy a Ofélie ukazují, jak tato očekávání mohla vést k tragédii a neštěstí žen.
Charakterizace Gertrudy a Ofélie také odráží sociální třídní strukturu alžbětinské éry. Gertruda je královnou, zatímco Ofélie je dcerou šlechtice. Jejich společenské postavení jim dává určitá privilegia, ale stále podléhají stejným očekáváním jako ostatní ženy své doby.