Významným mezníkem ve vývoji kinosálů byl vynález odrazného kinematografického plátna Robertem Williamem Paulem v roce 1896. Toto plátno využívalo kombinaci konkávního zrcadla a průsvitného plátna, což zvýšilo jas a ostrost promítaného obrazu. Další významný přínos přišel v roce 1913, kdy C. Francis Jenkins a Thomas Armat vyvinuli lentikulární obrazovku, která se vyznačovala strukturovaným povrchem s drobnými hřebeny, umožňujícími širší pozorovací úhly a zlepšenou kvalitu obrazu.
Používání postříbřených obrazovek pro zvýšení odrazivosti se stalo populární ve 20. letech 20. století a koncept zakřivených obrazovek pro poskytování více pohlcujícího zážitku ze sledování byl představen na konci 50. let. Další inovace v materiálech a technologiích plátna, jako jsou plátna s vysokým ziskem, mikroperforovaná plátna a systémy zadní projekce, v průběhu desetiletí nadále formovaly vývoj pláten pro kina.
Nelze jej tedy zúžit na konkrétní rok, protože vynález kinosál byl výsledkem řady postupných vylepšení a pokroků v oblasti promítání filmů během konce 19. století a dále.