Existují tři hlavní typy POV:
* Cíl POV: Kamera snímá dění z vnější perspektivy, jako by publikum bylo pasivním pozorovatelem.
* Úhel pohledu první osoby: Kamera snímá dění z pohledu konkrétní postavy, jako by se diváci dívali jejich očima.
* Pozor třetí osoby: Kamera snímá akci z nadhledu, vševědoucí perspektivy, jako by diváci sledovali, jak se příběh odvíjí shora.
Každý typ POV má své výhody a nevýhody. Objektivní POV lze použít k vytvoření pocitu realismu a objektivity, zatímco POV z první osoby lze použít k vytvoření pocitu intimity a bezprostřednosti. POV z pohledu třetí osoby lze použít k poskytnutí širšího pohledu na příběh a k odhalení informací o postavách, kterých si samy nemusí být vědomy.
Volba POV je důležitým kreativním rozhodnutím, které může mít významný dopad na vyznění, náladu a celkovou strukturu filmu.
Zde je několik příkladů toho, jak se POV používá v různých filmech:
* Ve filmu „Občan Kane“ Welles používá k vyprávění příběhu různé POV, včetně POV z první osoby od samotného Kanea, objektivní POV od dokumentárního štábu a POV z třetí osoby od vševědoucího vypravěče.
* Ve filmu „The Blair Witch Project“ je celý film natočen z pohledu první osoby tří hlavních postav, což dává publiku pocit bezprostřednosti a realismu.
* Ve filmu „Kmotr“ používá Coppola objektivní POV k zachycení akce filmu, ale také používá POV z pohledu první osoby k zachycení myšlenek a pocitů hlavní postavy Michaela Corleoneho.
Volba POV je mocným nástrojem, který mohou tvůrci filmu použít ke kontrole pohledu publika a k vytvoření řady různých zážitků.