* Nedostatek vlhkosti: Vlhkost je primárním viníkem při zhoršování mramoru. Voda může proniknout do pórů mramoru a zamrznout, rozšiřovat a způsobovat praskliny. Tento proces, známý jako Frost Weathering, může v průběhu času výrazně poškodit sochu. Pouště jsou extrémně suché prostředí, které minimalizují riziko zvětrávání mrazu a dalším poškozením vody.
* Snížené chemické reakce: Dešťová voda, zejména v znečištěných oblastech, je často kyselá. Tento kyselý déšť může reagovat s uhličitanem vápenatý v mramoru, což způsobuje chemickou reakci, která narušuje povrch. Nedostatek deště v pouštním prostředí výrazně snižuje tento chemický proces zvětrávání.
* Limited biologická aktivita: Mikroorganismy, jako jsou řasy, lišejníky a houby, se daří ve vlhkém prostředí a mohou přispět k rozpadu mramoru. Tyto organismy uvolňují kyselé sloučeniny, které mohou narušit kámen. Vyprahlé podmínky pouště omezují růst těchto organismů a zpomalují biologické zvětrávání.
* teplotní extrémy: Zatímco pouště zažívají extrémní kolísání teploty, tyto variace nejsou tak škodlivé pro mramor jako ty, které se zažívají ve vlhčím prostředí. Rychlé posuny teploty mohou způsobit expanzi a kontrakci v kameni, což vede k prasklinám a odlupování. Suchý vzduch v poušti však umožňuje lepší větrání a zmírňuje účinky změn teploty.
Na závěr: Kombinace nízké vlhkosti, omezených chemických reakcí, snížené biologické aktivity a moderovaných kolísání teploty činí suché pouštní prostředí ideální pro zachování mramorových soch.